Bezpečí je pro většinu Kyjovjáků zásadní téma. Není pouze otázkou počtu policistů a kamer nebo výsledkem obsazení místa velitele městské policie konkrétní osobou. Nedá se ani vyřešit angažováním soukromé agentury. Bezpečí je výsledkem mnoha proměnných.
V případě bezpečnosti a prevence jsme pro zachování poradní komise, protože je potřeba propojovat lidi z represivních i záchranných složek, sociální oblasti a prevence, lidi pracující s dětmi, seniory. Je na místě tým doplnit o odborníky na urbanismus a plánování rozvoje města.
K vyšší bezpečnosti chceme přispět především funkčními zásahy do městského prostředí. Cítíte se dobře v parku? Budete se bez celkové rekonstrukce a doplnění osvětlení cítit bezpečněji, pokud v něm bude někde ve tmě stát strážník? Nebo se budete cítit bezpečněji, až v něm nebude tma a nepořádek, v zákoutí žádný večírek opilců, až bude vidět dál než k nejbližšímu křoví?
Funkční a v ulicích viditelná městská policie, její spolupráce s Policií ČR. V tom se shodneme všichni. Strážník má mít dobré boty, nikoli rychlé auto.
Zkušenosti z jiných měst ukazují, že cestou k bezpečí je důsledné vymáhání existujících norem, zákonů a vyhlášek. V knihovně, parku, na náměstí může být každý – ale ne opilý, znečišťující, agresivní.
Lidé musí vědět, že i jejich aktivita je důležitá. Je třeba lidem dát najevo, že městská policie je tady pro ně a že je připravena okamžitě přijet řešit jakýkoliv podnět. Komunikace městské policie s veřejností je důležitá, vstřícnost začíná už u telefonátu s občanem. Lidé musí vědět, že jejich aktivita je žádoucí a vítaná.
Problematická veřejná místa je na místě monitorovat kamerovým systémem. Nechceme nikoho šmírovat, soukromí je pro nás důležité, ale kamera na nádraží či u výjezdu z města s napojením na panel městské policie je podle nás v pořádku.
Kyjov má naštěstí v oblasti prevence a práce s problematičtějšími lidmi skvělý základ v odbornících z neziskového sektoru. Nechceme a nebudeme objevovat Ameriku.
Za zásadní považujeme také změnu přístupu k vedení ubytovny Havlíčkova. Naše zkušenosti s provozem azylového domu ukazují, že funkčním modelem je sociální péče (pozitivní motivace) v jasně stanovených mantinelech (pravidla a podmínky jejího poskytnutí).
Autobusové nádraží – bolestivý bod města – chceme přesunout k vlakovému. Důvody nejsou primárně bezpečnostní, ale příprava projektu musí směřovat k vytvoření prostředí, které bude lákat k pobytu především cestující, nakupující a studenty blízkých škol.
Město má dbát, aby pravidla platila. Samo musí jít příkladem.