Sociální služba je součástí organismu města 

Kyjov je obcí s rozšířenou působností a nabídky jejích služeb využívá zhruba čtyřicítka okolních vesnic. Otázka spektra a kvality nabízených služeb pro lidi, jež potřebují pomoc, je proto mimořádně důležitým tématem.

Mnoho věcí funguje dobře – například Domov s pečovatelskou službou, denní stacionář, azylový dům (jako jediný svého druhu v ČR má i terapeutický program práce s uživateli). Velkou část potřeb v sociální oblasti zajišťují mimořádně schopní lidé z neziskového i soukromého sektoru a církví. Na druhou stranu nám v Kyjově schází například komplexnější nabídka péče o lidi s duševním onemocněním – psychiatr a dětský psychiatr, sociálně terapeutické služby, stále existuje jen omezená možnost zapojení se v chráněných dílnách, zdravotně-sociálně-psychologická rehabilitace a podpora a terénní služby. Člověk, který onemocní například depresí, a to se bohužel může stát každému z nás, nepotřebuje jen lékaře a psychologa. Nemoc má vliv na jeho fyzickou výkonnost, schopnost pracovat, zapojit se do komunitního života, na jeho rodinu i přátele. Dnes bych ale rád zmínil něco, co se týká, nebo možná bude týkat, většiny z nás.

Při úvahách o sociálních službách mě totiž napadá, že existují „klienti“, které za klienty nikdo nepovažuje. Ani oni sami. Jejich problém s rozvojem města souvisí zcela bezprostředně. Jde o mnoho lidí mé generace, a stále to jsou spíše především ženy, které se ve „středním“ věku dostávají do pozice, kdy musí chodit do práce, k tomu se starat o dospívající děti, ale už nejen o ně. Podporu a pomoc totiž začínají potřebovat i jejich stárnoucí rodiče, z nichž mnoho žije ve svých domech v různých částech Kyjova, Bohuslavic nebo v okolí. Jejich blízcí při péči, která sama nemusí být nijak snadná, často naběhají či najezdí po městě kilometry a jejich rodiče jsou naopak izolovaní na okraji města. 

Žádosti o byt v domě s pečovatelskou službou zásadně převyšují jeho kapacity a ne každý starší člověk nutně potřebuje intenzivní sociální službu. Tím se dostáváme k roli města. Kyjov plánuje zástavbu pozemku bývalé mlékárny, kde má vzniknout také bydlení. Lokalitu vedení města řeší od roku 2019, a přesto veřejnost detailnější plány stále nezná. Nevím proto, zda město pracuje s myšlenkou vytvořit i zde část bytů jako malometrážní se sociálním určením a nabídnout je právě stárnoucím Kyjovjákům. Takový krok by znamenal profit pro všechny. Pro starého člověka, který by byl v centru, blízko všech typů služeb a nabídky města. Znamenal by profit i pro jeho děti, které by při návštěvě a péči o rodiče zároveň mohly využít fakt, že jsou v centru a zařídit, co je třeba na úřadech i v obchodech. A znamenal by profit i pro město – už jen tím, že staří lidé nemají obvykle tři terénní vozy, které je třeba někde zaparkovat. Uvolněný dům, který do té doby obýval třeba jen jeden stárnoucí člověk a nesl sám tíhu veškerých nákladů za drahé energie, by sloužil účelněji jeho rodině či přímo jemu, třeba v podobě peněz z prodeje.    

Mimochodem, druhým místem, kde by mohly vzniknout takové byty, je místo vedle bytovky u letního kina. Nyní je prostor hlavně veřejným záchodem, což je škoda.

Při úvahách o rozvoji města se často mluví o bydlení, o kultuře, dopravě, veřejném prostoru. Máme také „resortní” komise. Svět a lidé ale po resortech nefungují. Podle mého přesvědčení spolu vše souvisí a je třeba uvažovat v propojeném celku. Zájmy mladých nemusí jít proti zájmům starších, zájmy chodců proti zájmům řidičů, zájem slabších nemusí jít proti zájmu silnějších. Měli bychom na to myslet. Nejen teď před Vánoci. 

Přeji vám všem zdraví.

Matěj Černý
Nový Kyjov 17. 12. 2025