Kyjov mluví. Ale říká něco?

Definovat jasně, jak má vypadat komunikace samosprávy, je činnost nejen náročná, ale především zdlouhavá. Obecně ale platí, že jde o proces výměny informací mezi vedením města a jeho obyvateli. Nefunguje však pouze jednosměrně, nýbrž, a na to pozor, zahrnuje i zpětnou vazbu, dialog a zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů. Tedy například i participativní rozpočet je třeba vnímat jako jeden z komunikačních kanálů.

Aby byla komunikace kvalitní, je třeba kromě výše uvedených parametrů dbát také na to, aby byla transparentní (aby občané měli informace o rozhodovacích procesech, investicích a klíčových rozhodnutích, a to už ve fázi uvažování) a dostupná. Tedy i občan, který má například omezený přístup k digitálním technologiím, musí mít možnost získat všechny relevantní informace.

Dost bylo teorie

Jak to ale vypadá v praxi? Zastavili jste se u některého z výše zmíněného a zamysleli se, zda platí pro komunikaci v Kyjově? Jste spokojení s tím, jaké informace od vedení města dostáváte? Nebo máte naopak potřebu se doptávat?

Irský dramatik a kritik společnosti G. B. Shaw kdysi řekl: „Největší problém v komunikaci je iluze, že k ní došlo.“ Explicitně tak zdůraznil skutečnost, že při komunikaci nejde jen o samotné sdělení, ale také o to, zda příjemce dané informaci porozuměl. Ale co když ke sdělení vůbec nedochází?

Ve své mnohaleté praxi na tiskovém odboru magistrátu města Brna jsem si osvojila jeden z nejdůležitějších principů komunikace s veřejností – vysvětlovat věci jednoduše a včas. Předávat složité informace od politiků lidem ve formě, které porozumí úplně každý. A také vybírat témata, která mají vliv na jejich každodenní život, a to napříč společenskými vrstvami.

Pokud se podíváme na situaci v Kyjově, každý z nás má příležitost se k informacím dostat – ať už se bavíme o webových stránkách, Kyjovských novinách, sociálních sítích, nebo možnosti potkat se s politiky osobně. Co ale vnímám jako mnohem závažnější téma je tzv. agenda setting, tedy to, co nám vedení města skutečně říká. Oceňuji, že se na Facebooku dozvím o tom, že v parku nasněžilo. Že byli oceněni sportovci. I to, že na reprezentačním plese byla zábava. Že někdo z vedení města třásl rukou někomu jinému. Ale je to dost? Kde jsou informace o tom, které ulice a kdy se budou ve městě opravovat a případně tak omezí dopravu? Co město plánuje v oblasti výstavby bytů? Co bude s prostorem po bývalé mlékárně, který se změnil na parkoviště? Jaká je ztráta Aquavparku a jaké bude řešení? Co bude s rozvojem lokality Bukovanská, do níž měly být investovány finance z prodeje bytů v centru města před patnácti lety?

A že jde o témata, která jsou relevantní, ukazují i nezávislé výzkumy. Vezměme v potaz jen poslední výsledky projektu Obec v datech, který pomocí matematicko-statistických nástrojů porovnává kvalitu života v několika oblastech. V něm se sice Kyjov umístil na 21.-40. místě celorepublikově, ale ukázal rovnou několik zdvižených ukazováčků. Za ten nejdůležitější z nich považuji tzv. Index přírůstku obyvatelstva, který dosáhl hodnoty 1,7. Dle metodiky platí, že města, která mají hodnotu pod 5,4 mají přírůstek záporný. A i konkrétní čísla mluví jasně – klesající trend pokračuje. Jak bude město na tohle reagovat?

Proč se o mnohých tématech nemluví?

Nestačí jen mluvit, musíme i něco říkat. Nést hodnotu, kterou chceme předat dál. Nestačí vydat článek nebo post na sítích a odškrtnout si, že je splněno.
Abych měla v ruce argumenty, vzala jsem si na pomoc další z nezávislých průzkumů. Od roku 2016 pořádá Ministerstvo vnitra (sekce veřejné správy) soutěž Přívětivý úřad, jejímž cílem je mapovat a hodnotit stav přívětivosti úřadů vůči občanům. Kromě elektronizace agendy, otevíracích hodin apod. sleduje také téma komunikace. Pravidelně pak každý rok vybere tři města ze všech krajů, které ocení titulem Přívětivý úřad. V roce 2017 město dokonce získalo 1. místo v této soutěži. Je snad jen shodou okolností, že rok 2020 je posledním rokem, kdy Kyjov v této trojici figuroval? Co se stalo v roce 2020? Celý svět včetně naší republiky se potýkal s covidem. Žili jsme odložením olympiády v Tokiu, loučili se s Kobe Bryantem a také Spojeným královstvím, které opustilo Evropskou unii. Do Jihomoravského kraje se přistěhovalo přes 13 tisíc lidí, starosta Lukl stal krajským zastupitelem. V Kyjově v březnu téhož roku obsadil pozici místostarosty Daniel Čmelík a hned rok na to se tajemníkem stal Filip Zdražil. Zda a jaký to mělo vliv na komunikaci města, jsem daleka hodnotit. Bavit se ale můžeme o trendu, kdy mnohá témata začalo vedení města komunikovat především na svých soukromých profilech na Facebooku. Zda je k tomu vede komfort či nějaká politická ambice, nevím, ale pokud už volí online komunikaci, není od věci k ní použít oficiální kanál města. Protože i jeho občané (a ti především!) si zaslouží být v obraze.

V opačném případě může nastat to, co se vlastně už děje. Obyvatelé se dozvídají informace z médií či je hledají neoficiální cestou a vedení města tak tato témata nemůže proaktivně komunikovat, naopak jen hasí vzniklý požár. A v tom spáleništi je pak spousta prostoru pro spekulace, nedůvěru a nespokojenost.

Kateřina Gardoňová
10. 3. 2025