Konzervaci budovy pivovaru nelze odkládat

Samotná demolice rozsáhlého objektu není levná záležitost, finanční prostředky z rozpočtu města tedy bude budoucnost pivovaru vyžadovat v každém případě. Na zastupitelstvu jsme proto zjišťovali, zda město připravuje alespoň zakonzervování budovy. Hrozí totiž, že i když neproběhne demolice řízená, při další bouřce dojde k demolici samovolné. Starosta města potvrdil, že se objektem bývalého pivovaru bude zabývat komise výstavby a urbanismu (KVU) – a to se také stalo.

Posledního jednání KVU (28. 4. 2025) se zúčastnil i statik, který vypracoval posudek stavu pivovaru. Celá budova se skládá ze tří na sebe navazujících objektů – krajní, nejnižší a prostřední část tvoří tzv. administrativní část, zadní, nejvyšší část je tzv. výrobní. Krajní administrativní část sama o sobě nevykazuje žádné hodnotné historické prvky, nicméně pod budovou se nachází rozsáhlé sklepy s valenými a křížovými klenbami. Také můžeme předpokládat, že tato část, i když opakovaně přestavovaná, je nejstarší částí pivovaru. Podle statického posudku jsou sklepy mechanicky poškozené a vykazují zvýšenou vlhkost, kvůli které dochází k postupné degradaci zdiva. Vlhkost se přenáší i do nosných obvodových stěn. Dřevěné stropy a krovy, do kterých zatéká, jsou v havarijním stavu.

Zadní výrobní část pivovaru se zdá být v lepším technickém stavu, alespoň co se svislých konstrukcí týká. Nachází se zde převýšený prostor, jehož strop vynášejí zdobené litinové sloupy. Převýšený prostor umocňují vysoká dělená okna. Stropy a krov jsou také ve stavu, který není možné zachránit, nicméně sklepy (které nejsou v současné době přístupné) ani obvodové zdivo nevykazují žádné závažné poškození.

Dnes ještě nevíme, jak bude jednou vypadat na pivovar navazující areál bývalé mlékárny. Měli bychom se ale snažit zabránit další degradaci budov pivovaru až do doby, než se rozhodne o jejich dalším osudu. Konzervace by se mohla provést odstraněním dřevěných konstrukcí stropů a krovů, vybudováním nové – třeba dočasné – střechy, vyčištěním sklepů a zajištěním jejich větrání. Alespoň bychom tak získali trochu času pořádně promyslet, jak dál postupovat.

Jak jsme už psali v předešlém textu o pivovaru – protože se jedná o majetek města, záchrana historických budov je v rukou jeho vedení. To má poslední slovo. Z posudku statika je zřejmé, že záchrana alespoň části pivovaru je možná. Prosazení podobného záměru vyžaduje vizi rozvoje města a jistou míru politické odvahy. Řešit záchranu historických budov pivovaru pouze v ekonomické rovině není na místě. Byli bychom ochotni uvažovat o tom, jakou ekonomickou hodnotu má například památková a stavební péče o budovu kostela, kaple sv. Josefa, jestli se nám vyplatí Mariánský sloup či budova muzea? Může si město dovolit zanedbat péči o historii města? Co nám v Kyjově z historie ještě zbývá? Jsme přesvědčeni, že se musíme starat o památky proto, aby se z našeho města kultury a tradic nestalo pouhé konzumní město, kde každý řeší jen svůj dvorek, zahrádku, parkovací místo.

Zatím se zdá, že vedení města na budoucnost pivovaru nemá jasný názor a bude vyžadovat stanovisko odborníků z památkové péče, jak zaznělo na posledním jednání KVU. Doufejme, že se s odborným stanoviskem vedení města ztotožní.

Historické budovy ve městech mají své důležité místo. Zachovávají genius loci, udržují v paměti to, co nám tu předkové zanechali, vzpomínku na to, čím se zabývali. Pivovar v centru města představuje kousek historie, a to opravdu vzdálené. Původní části jeho budovy se datují až do 15. a 16. století, tedy do stejných dob jako renesanční zámeček nebo radnice na náměstí. První dvě „administrativní“ části pivovaru jsou vyznačeny v přiloženém plánu města Kyjova  z doby kolem roku 1721. Více z historie najdete v dříve publikovaném textu.

Příkladů dobré praxe – tedy zdařilých rekonstrukcí průmyslových objektů, často v havarijním stavu – je v ČR opravdu hodně. Takzvaná konverze brownfieldů – česky úprava zanedbaných průmyslových areálů a objektů a jejich zapojení do struktury města – je důležitým krokem, jak oživit často mrtvé městské plochy. V takových lokalitách vzniká tolik potřebná různorodost, která navazuje na kvalitní, rostlou městskou zástavbu – tedy přirozené a postupné vrstvení budov různého stáří. Opakem je zástavba rychlá, plošná a často s jednou základní funkcí, jako jsou sídliště nebo satelitní části měst.

A jaké by mohlo být využití opravených budov? I zde bychom se mohli inspirovat. Například Znojemská enotéka sídlí v původní budově pivovaru a o přestavbu se zasloužili známí čeští architekti Chybík & Krištof. Její degustační prostory s litinovými sloupy jsou téměř identické s převýšeným prostorem výrobní části pivovaru v Kyjově. Nabízí se například regionální vinotéka s dnes tolik oblíbenou enotékou, regionální produkty nebo také informační centrum, výtvarná galerie, gastroprovozy. Anebo ponechat volné prostory různým nájemcům a rozdělit je na více provozů. Ale to asi v této chvíli není podstatné.

O osudu pivovaru můžeme rozhodovat dny nebo týdny. Pokud budeme čekat déle, počasí a zub času rozhodnou za nás.

Martin Černá
Nový Kyjov 12. 5. 2025 

Pro úplný kontext doporučujeme přečíst i tento článek.