Humor a moc

Před časem se objevila FB stránka Kyjovský radar a stránka parodující účet starosty. Hodnocení stránek ze strany veřejnosti bude patrně odpovídat tvaru Gaussova rozložení: většině je to fuk - někomu se to líbí - jinému nelíbí, extrémní hodnocení zastoupeno minimálně. Starostova reakce, nahlášení parodického účtu a jeho dočasné úspěšné zablokování ukazuje, že o důvodech vzniku stránky příliš nedumá a tím přidává na váze důvodům jeho existence. 

Předesílám, že patřím mezi lidi, kteří si myslí, že satira do veřejného života patří. Pokud neexistuje, mohou za tím stát dva důvody. První: Mocní legraci zakáží, protože se jí bojí. Druhý: Výkon správy veřejných věcí funguje bezchybně a lidé nemají důvod se o existenci mocných zajímat. 

A když se satira objeví po letech klidu? Pak je dobře přemýšlet, nikoli zakazovat.

Humor a vtip si většinou spojíme s uvolněním – s uvolněnou náladou při zábavě, anekdota směřuje k vrcholu a my jsme napnutí, jak skončí – abychom nakonec zažili odlehčení v podobě smíchu. Smích uvolňuje - Lachen macht frei - řekli by možná v jiné době. V tomto případě to ale opravdu platí. 

Humor je radostný emoční stav, protipólem a antigenem stavu neradostného. Může léčit. Tlumí obavy z neznámé situace, snižuje její závažnost, umožňuje lidem vzdálit se od problémů, získat náhled a nový pohled a postoj. 

Na rozdíl od jiných pozitivních emocí nestaví člověka do pasivní role, ale dovoluje mu nad frekvencí a intenzitou pozitivních emocí převzít kontrolu. 

Uvolnění předchází napětí. Kdyby nebylo napětí, nebylo by co uvolnit. V tomto smyslu je humor obranou sloužící ke zmírnění tenze. Pocity úzkosti a napětí zažíváme všichni – kromě psychopatů. Všichni se jim přirozeně bráníme. Naše hráze proti úzkosti mohou být (a často jsou) primitivní, nezralé a dětské. Slyšeli jste možná o popření – dítě zavře oči a bubák zmizí, o projekci – dítě otevře oči a vidí, že všecí kradnů. Obrany mohou být zralé, třeba sublimace - v reakci na úzkost lidé malují, píší, tvoří.

Humor je obranou zralou - obsah nepříjemných představ neodstraňuje - jako to dělá například popření nebo vytěsnění, ale hledá prostředky, jak oslabit nelibou energii a proměnit ji v energii příjemnou.

Satira je druh humoru - vtip směřovaný na objekt, který neodstraňuje, ale hledá prostředky, jak mu odejmout původní negativní energii a proměnit ji na energii příjemnou. V jejím základu ale stále stojí pocit napětí spojený s objektem humoru. 

A proč je tedy satira dobrá? Právě proto, že s napětím a úzkostí, s jevy přirozenými a lidskými, zachází bez jejich popření nebo projekce do okolí (například tím, že výtvor “vymažu” z existence nebo z internetové diskuse, nebo přisoudím okolí své vlastní motivace, například že je někdo „anti-já“).

Mocný - i jen zdánlivě mocný či mocný jen ve své představě - se satiry bojí, protože tuší, že primární energií, jejím motorem, je nespokojenost a frustrace. Má pravdu, a když se satira objeví, může buď přemýšlet, nebo mazat. 

A ještě jeden důvod ke strachu mívají přednostové našeho světa – humor lidi spojuje. Lidé, kteří se společně smějí, jsou pro autoritáře nebezpeční. A jestli se začínají smát i jim, jsou nepřijatelní. K lidem veselým se postupně přidávají další, protože společnost veselých je příjemná. 

Mocní pak začasté řeší svou úzkost obranami veskrze primitivními. Ale o tom zase někdy jindy. 

Matěj Černý, t. č. psycholog

P.S.: Zpráva pro jednoho mého kamaráda: Autorem zmíněných stránek bohužel nejsem, nestvořil jsem je a nespravuji, ale velice, velice jim fandím.

Publikováno na stránce Kyjovský radar, 12. 2. 2025